Kečup, Metalistka, Nemastná, neslaná...

20. října 2014 v 21:56 | Minie |  Deníček
Když píšu tenhle nadpis, nemyslím jím nic jiného, než článek z našeho, už třetího, výměnného pobytu. Tentokrát jsme pět dní hostili Němce, kteří k nám přijeli ze školy nedaleko Drážďan. Na tuhle akci jsme se snad všichni těšili, ale před příjezdem Němců už pár z nás takovým nadšením neoplývalo.

Love is a simple word



Když pro nás jeden z němčinářů naší třídy (my s kamarádkami jsme doplňovaly z frániny) přišel, že už jsou tu, nenutila nás to se běžet podívat. Možná to bylo způsobeno tím, že výměňáky už pro nás nejsou žádnou zvláštností nebo snad leností se zvednout ze židlí, když jsme místo angličtiny řešili veletrh. Asi přeskočím vtipné rozdělování Němců k Čechům, po kterém jsme se s holkama a našimi němci vydali do Kostnice (jak jinak než autíčky, aneb naše geniální plánování nezná mezí). Tam jsme Němce poslali dovnitř a my mezitím pokecaly venku. Po chvíli čekání jsme nemohly uvěřit vlastním očím, když se před Kostnicí objevili i naši kluci (rozumějte naši spolužáci) se svými Němci. By člověk nevěřil, že budou zodpovědnější než většina holek :D Počkali jsme tedy na ně (tedy na jejich menší část) a vyrazili zpátky do města. Cesta byla, řekněme výživná a se smíchem jsme se rozloučili před Čínou, do které pak naše dívčí česká a míchaná německá část vstoupila. Točící stůl, jídlo.....no co víc si přát :D. Pak jsme se tedy nešťastně rozjeli do svých domovů, což nás poněkud děsilo. Co budem s němci dělat, budou nám rozumět? Za sebe můžu říct, že jsem byla docela naštvaná, protože moje snahy o komunikaci vyprachaly jeho neustálými odpověďmi, že neví, popř. "ne".
Ráno, za silného deště, jsme nastoupily do autobusu, kde na nás čekala Ája s její metalistkou (její Němka miluje metal). Kečup (můj němec, jehož příjmení se shoduje s jednou nejmenovanou značkou kečupu) se však s Metalistkou nebavil, což mně a Áje bylo ovšem celkem jedno (jejich problém :D) protože my se bavily skvěle. Do školy jsme dorazily pár minut před osmou, sotva si s ostatními stihly vyměnit své dojmy a už jsme mazaly na oficiální uvítání do hudebny. Následně jsme byli vysláni na prohlídku školy, která nám zabrala spoustu času. Pokračovala se výukou češtiny, kdy jsme naše německé protějšky učili naši hymnu, kterou jsme pak společně zpívali. Když nám však němci měli zazpívat tu svoji, nastal problém...neuměli ji, což jsme s děvčaty ohodnotily jako trapas, zvláštní nám přišlo i to, že oni se ji vážně vůbec neučí. Když "uměli" naši hymnu, začali jsme je učit jakési "zajímavé" fráze, což vyvrcholilo předvedením krátkého českého dialogu. Po této aktivitě už na nás čekal "výborný oběd ve školní jídelně" po kterém jsme byli vysláni do města, abychom vyplnili i s němci křížovku a obešli díky tomu všechny památky. Nepřišlo mi, že by rozhodnutí pro časový limit hodiny a půl bylo moudré, protože jsme v naší skupince systematikc obešli téměř všechno, ale stejně z toho němci nic neměli, protože se prostě spěchalo, ale tak budiž. Na němce čekala návštěva dolů a my s holkama se usadily v rámci čekání na ně v čokoládovně, kde jsme si to užily a mimojiné viděly si to po městě felit Hejlíka :D. Když jsme si vyzvedly němce, trošku jsme pozměnili složení a já už musím psát měkké i :D Čekali jsme tedy na bowling, který nám začínal v šest a my měli asi dvě hodiny času. Na návrh jediného a nejmenované českého zástupce za kluky, který se rozhodl čelit naší společnosti jsme se usadily v "kebabárně", kde si jako jediný ten kebab dokonce koupil. Vzhledem k tomu, že jsme jim obsadili celou zahrádku, rozhodli jsme se si ze slušnosti koupit aspoň pití. Za celý týden tohle čekání hodnotím jako tu druhou nejlepší akcičku. Naprosto vytlemení z nesmrtelných dvojsmyslů, na který jsme si s Andrejkou už vytvořily díky našemu nejmnovanému kamarádovi, který byl tím statečným a přidal se k nám :D, jakýsi reflex a které všichni ostatní nenávidí :D. Povedlo se mi i natočit kratičké video, ze kterého ale dolosva chcípám, i když pro nezasvěceného by bylo naprosto nudným :D Společně jsme se se smíchem pomalu přesunuly k bowlingu, který jsme si užily rozhodně víc než němci. Tam jsme je také zvládli zdrbnout, jací že to jsou "inteleginti" apod. Zvládli jsme zdrbnout nejen Němce (kdo tam byl, pochopí) :D a po cestě domů jsem nezavřela pusu, jak horlivě jsme Áje něco vykládala.
Ve středu na nás čekal výlet do liberecké IQlandie, kde jsme si to taky moc užili. Kuličková zmrzlina, Peťulčina továrna na kondomy a mnoho dalšího bylo velice příjemné :D Vyzdvihnout však musím především zpáteční cestu, která se prostě zdařila :D I odtud mám naprosto nezveřejnitelné video :D. Když jsme dorazili zpět, s holkami a němci jsme ještě vyrazili okupovat čínu. Doma jsme pak s Kečupem strávila večer se společenskými hrami, jako jsou Dostihy a sázky, Scrable nebo Ruleta.
Čtvrtek byl pro němce ve znamení návštěvy Prahy a my si od nich přes den konečně odpočinuli, ovšem ve škole, avšak uvolněni ze zkoušení jak ústního, tak písemného, takže vlastně pohoda :D. Na večer jsme si naplánovali "party" u jedné naší spolužačky, která byla jedním slovem geniální. Drbárna, smích, pecka... :) Nedá se slovy popsat.
V pátek jsme se s našimi němeci jen rozloučili a sbohem zpět do školy, kde jsme byli opět uvolněni ze zkoušení :D.
I když jsme si na němce vlastně neustále stěžovali, když to sečtu a podthnu, byla to skvělá akce na kterou už stejně vzpomínáme s úsměvem a negativní emoce postupně vyprchávají :).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Smilee Smilee | Web | 23. října 2014 v 17:46 | Reagovat

Co ti mám na tohle asi tak napsat? Napsala bych to samé, co bylo v článku, takže naprosto souhlasím. Nakonec to bylo fajn.... až na ty Němce :DDD

2 Monii. Monii. | Web | 25. října 2014 v 21:47 | Reagovat

Nejvíc mě zarazilo, že neumí svou hymnu. Jako vážně? Vždyť to není možný ne? o.o :D -.-
A přezdívka kečup mě taky rozsekala :D
Muselo to být super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama