Ztracené vzpomínky

25. srpna 2014 v 20:13 | Minie |  Téma týdne
Můžou se vzpomínky ztratit? A není to škoda? Ztratili jste někdy nějaké?
Pro tentokrát tu však nebudu rozjímat, ale rovnou se pokusím napsat příběh. Jak se mi povede, to už musíte posoudit sami! :)




"Jé, pojedeme do kina, jupí", křičely děti a jen stěží je mohla jejich matka utišit. Nejstarší dcera, šestnáctiletá Suzane, jen ironicky poznamenala: "jupí". Byla typickou teenagerkou, která rodinné výlety brala spíš jako nutné zlo. Tím spíš, že měla jít se svými třemi mladšími sourozenci na film, který si vybrali oni, což ho předurčovalo k fatálnímu propadáku s draky a princeznami. "Tak jedeme", klidnila je jejich matka a nenápadně je postrkovala k domovním dveřím. "A dáme si popcorn", křičel desetiletý Viliam a cpal se jako první k botám. "Mami, vážně tam musím?", ptala se Suzane s nadějí v hlase. "Ano, samozřejmě, je to přeci rodinný výlet", řekla s jistou dávkou nervozity v hlase její matka. "Tak běžte", zavelela a všichni se začali cpát jeden přes druhého do auta. "Mamiiiii, můžu dopředu, prosíííím", ozvala se dvanáctiletá Amalia svým pisklavým hláskem. "V žádném případě, sem půjde Suzane", řekla rozhodně a pousmála se na nejstarší dceru, která se bez většího zájmu svezla na sedačku. "Jedeme!", se smíchem v hlase zvolala matka a auto se rozjelo. "Jseš nejhorší matka na světě!" zabručela Suzane, čímž započala velkou hádku. Děti vzadu se praly o plyšového hada a Suzane s matkou na sebe ječely, že to snad museli slyšet všichni kolem. "Nevděčnice jedna nevděčná", sípala matka uraženě. "Radši bych, kdybys chcípla", zařvala Suzane a v ten moment si uvědomila, že přestřelila. Matce vhrkly slzy do očí, škubla volantem auto letělo přímo proti stromu...........
"Co to je, kde to jsem", pomyslila si zmateně Suzane, když se rozhlížela po bílé místnosti. Do místnosti vkročil muž v bílém doporvázen jakousi ženou, která měla v obličeji hysterický výraz. Žena se na ni vrhla, objala ji a šeptala jí "Už je dobře, neboj, holčičko moje". "Kdo jste?", povídala zmateně Suzane. "Kdo jsem? Kdo jsem?", zeptala se nevěřícně žena. "Ano, kdo jste" vykoktala znovu Suzane. "To je po takvém úrazu normální," řekl klidně doktor, kterého to zjevně nevyvedlo, narozdíl od ženy, z míry. "Přece Tvoje maminka", suveréně, avšak s nervy v hlase, pověděla žena. Slovo si vzal doktor.: "Kolik ti je?", řekl s klidem v hlase, jako kdyby to pro něj byla samozřejmost. "Co?", nechápavě poznalenala Suzane. "Ptám se, kolik Ti je?", zopakoval výrazněji muž. "Já....já nevím", odpověděla zděšeně Suzane. Kolik jí vlastně je, kde to je, co se to k čertu děje?. "Vaše dcera pravděpodobně přišla po těžkém zranění mozku o paměť", pověděl ženě, která se svezla na zem a začala brečet....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jannie Wearbliss Jannie Wearbliss | Web | 25. srpna 2014 v 20:33 | Reagovat

Až příliš mnoho událostí v krátkém příběhu. Nechci tě kritizovat, ale přijde mi trošku nesmyslná Suzanina agresivita vůči matce kvůli nechtěné návštěvě kina. Pochybuji, že by tohle někdo řekl matce z tak chabého popudu. Také by neškodilo trochu se rozepsat o jejím úrazu a probuzení, aby to mělo tu správnou šťávu. Nápad je dobrý, ale příliš zbrkle zpracovaný. Omlouvám se, ale musela jsem ti to říct. Můj názor.

2 Terka Terka | E-mail | Web | 25. srpna 2014 v 22:01 | Reagovat

Zní to dobře, ale stejně jako Jannie nechápu Suzanninu agresi vůči matce a jen kvůli jedné blbé návštěvě kina, kterou by člověk s trochou vůle překousl. Ale v pohodě, taky jsem tak psala.

Akorát bych změnila pozadí, protože to přes to nejde přečíst,.. ještě se trochu nauč ty anglické jména, třeba právě Suzanne a William. :)

3 Monii. Monii. | Web | 26. srpna 2014 v 10:59 | Reagovat

Souhlasím s oběma komentáři. A hlavně s tím pozadím, často mám problém článek přečíst :)
Jinak když jsem četla tohle téma týdne, taky mě napadlo právě tohle.

4 Date tree Date tree | E-mail | Web | 31. srpna 2014 v 19:36 | Reagovat

Některé myšlenky ztratit chci a záměrně se snažím zapomenout, ale kolikrát, když mi někdo připomíná, co jsme spolu zažili, tak lituju, že jsem na to zapomněla a říkám si, kolik dalších krásných vzpomínek mám skrytých někde hodně hluboko v mé mysli..
Jinak příběh se Ti povedl! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama