Olympiáda je za námi

22. června 2014 v 11:11 |  Deníček
Nedá mi to, abych nenapsala článek i o zbytku naší olympiády. Je to v našem městě přeci jen událost, takže je asi vhodné se o ní víc zmínit.



Sobotu a neděli jsem sice trávila na závodech se psy asi 120 km od našeho bydliště a zároveň místa konání olympiády. Samozřejmě jsem se ale nechala informovat od holek, kterým se dařilo. Na ping-pongu sice dámy skončily hned v prvním kole, naše cyklistky to ale vynahradily. Braly tuším 2. a 3. místo, což bych řekla, že je chválihodné. Plavání bylo ale dle slov kamarádky jednoznačně nejzajímavější disciplínou. Holky od nás (ale mladší) braly spoustu krásných umístnění. Jedna vyhrála dvakrát a druhá jednou podruhí k tomu ale přidala ještě stříbro. Konkurence ale prý veliká nebyla. Například přišla dívčina v dvoudílných plavkách, skočila do vody a všichi si mysleli, že se topí, zatímco si rovnala plavky :D Pokusy o obrátku také kvalitní nebyly, ale problémy začínaly už šipkou. Já sice nemám co říkat, ale aspoň jsem k sobě objektivnější a do plaveckých soutěží se necpu. V pondělí se dopoledne na gymplu nic nedělo, ovšem pár jedinců atletilo na stadionu, kam jsem se ten den bohužel nedostala. Odpoledne jsem ale ukecala mamku, že není dobrá nápad jít do hudebky a radši jsem zůstala fandit našim klukům, kteří s přehledem vyhráli....6. místo ze šesti. Já si odpoledne ještě šla zaběhat na cvičák, abych toho neměla málo.
Úterý bylo ve znamení holčičího basketu (kluci hráli florbal, ale protože se náš tým nesešel, bohužel nenastoupili). Dopoledne hrály dívky z naší třídy, tj. nejstarší kategorie a nevedlo se jim vůbec špatně. První zápas vyhrály 6:0 a i zbytek byl slušný. Šlo jim to až tak moc, že postoupily do středečního boje o 3. místo. My jsme chodili fandit místo téměř všech hodin (kromě francouzštiny). A já, jak už jsem byla rozeřvaná z předchozích dní, jsem se přestala stydět a prostě jen stále ječela :D Sice na mne celá tělocvična koukala jak na blázna, ale nevadí :D Pokaždé, když někdo z protihráčů střílel do našeho koše, snažila jsem se vychytat správný moment, abych zařvala "ne", přičemž kámoška, která seděla vedle mne, křičela francouzsky :D Budete se divit, ale ono to fungovalo....občas. Dobře, moje rozrušování soupeřů asi nebyl důvod, proč ten koš nedali, ale můžu si to říkat a cítit se důležitá :DDD Bohužel v době hodiny fyziky zrovna nikdo nehrál, což mě fakt mrzelo. Po obědě ale nastoupily holky z mladší kategorie, kterým se dařilo ještě líp. V první části jejich hry jsme byli sice na chemii, protože jsem si tu poslední s tímto profesorem nemohli nechat ujít. Tím pádem jsme poctivě drhli stoly, zkumavky a jiné. Většina třídy uklízela třídu, což měli hotové za chvíli, jen nás pět jsme se dobrovolně přihlásili na úklid laboratoře, což bylo mnohem pracnější a zůstávali jsme tam ještě po hodině, protože jsme nechtěli odejít od nedokončené práce. Místo angličtiny jsme šli opět fandit, což udělalo velkou radost nejednomu z nás. Mladší holky si vedly hodně hodně hodně dobře a postoupily do boje o zlato. Tím jsem se pro tento den rozloučila se školou a s Ájou a našimi peněženkami :D (ty pochopíš) vyrazily do nedalekého Kolína na nákupy. Mám toho poměrně dost, vyzdvihnout musím ale především krásné tričko. A abych nazepomněla, tak taky zpěvník :D Po dlouhé době dávám klavíru zase přednost před spoustou věcí :D Strašně mě baví z něj hrát, jen nechápu, proč musím na hodinách hrát klasiku :D
Středa byla jedním z nejskvělejších dnů, co jsem kdy prožila. Protože mám strašně moc moc dokonalou maminku :*, dovolila mi, abych místo celého školního dne šla fandit na olympiádu. Já se ráno ještě ve škole nechala vyzkoušet z francouzštiny, dostala jsem dvojku, což mi moji dvojku na vysvědčení utvrdilo a pak už hurá na Olympii, kde už byla v plném proudu atletika. Barvy našeho gymplu jsme měla v mžiku na tvářích a už rozcvičovala družným hovorem hlasivky na fandění. Jeden primán celkem nenápadně získal stříbro ve skoku do dálky a jedna sekundáka si stejně nenápadně vyházela zlato v hodu kriketovým míčkem. Naše hlasivky byly ovšem nabroušené především na běhání. Štafety totiž byly napínavé od začátku do konce. Mladší holky si ze štafety bohužel žádnou medaily neodnesly, ty naše - nejstarší, ale zabraly. Ve štafetě 4x 60 metrů běžely na posledním místě, my ale z důvodů, pro ostatní přihlížející nepochopitelných, neztrácely naději a to se vyplatilo. Naše nejlepší běžkyně totiž obrovskou ztrátu doběhla a broznzová medaile byla naše. Tribuna skandovala. Respektive hlavně naše fandící, asi pětičlenná četa skandovala. Ječely jsme s děvčaty jak to šlo, řehtačka byla slyšet široko daleko a každý poznal, že běží Orten :) I když jsme samozřejmě povzbuzovaly z plných plic celou dobu, ten konec byl prostě dokonalý. S velkým nadšením jsme po chvíly pozorovaly běh naší nejlepší běžkyně na 150 metrů individuálně. Naše hlasivky trpěly, uši přihlížejících však pravděpodobně víc. Hlas nám přeskakoval, my šílely, div se tribuna nezbortila. Ona to dala - stříbro o pár centimetrů za zlatem a spokojenost největší. Jsme skvělé fanynky. Na příště ale musíme připravit transparenty. Ale ne....to už budeme vlastně na olympiádu staří (ale fandit můžem mladším, jenže fandit naší třídě je prostě lepší). Po chvilce už nastupovali na štafetu 4x300 metrů zase naše dámy. Tentokrát bohužel první dvě běžkyně ztratily víc, než dokázaly druhé dvě nahnat, nicméně čtvrté místo je taky parádní. Náš fanclub jásal, řval, jančil a sotva dýchal. Myslím, že jsme se přibližovaly našimi výkony k výkonům některých sportovců, protože třeba po štafetě jsme se jen znaveně zhroutily na lavičky a hlasitě oddechovaly. Pořád ale ještě nebyl konec, protože na štafetu nastoupily i mladší kluci. I když je neznáme tolik, dokázaly jsme je podpořit a ono se to vyplatilo. Další bronz je u nás, hlasivky odumírají. Jako asi poslední se na start připravili naši kluci, které jsme pak důkladně sprdli za to, kam se přihlásili. Všichni výborní sprinteři, ovšem vytrvalost není jejich silnější stránka. Jenže pánové se samozřejmě přihlásí do štafety 4 x 300 metrů, ve které doběhli tuším pátí. 4x 60 by pro ně znamenala vítězství nebo přinejmenším bednu. No co se dá dělat, my je přesto povzbudily a téměř dorazily naše hlasivky. Vyhláíšení štafet se konalo ještě na místě a my na něj samozřejmě počkaly. I přesto, že nás bylo bezkonkurenčně nejmíň, aplaus jsme zařídily jednoznačně největší, dokonce i pochvalu od našeho pana profesora jsme za něj dostaly. Když mi došlo, že nás (tedy 3 z nás) čeká ještě spaní ve škole s dramaťákem, už jsem si nacvičovala svou roli šeptem. To odpoledne, večer a noc se nedá shrnout jinak, než dokonalost sama. Nenacházím tam snad jediný stinný moment, protože to bylo prostě dokonalé, nejlepší a prostě skvělé :) Holky plazící se po zemi na chodbě, naše kecání do.....no docela dlouho.
Když jsem se ráno vzbudila, výjimečně jsem nebyla vzhůru první. Můj, no jak to říct....divadelní manžel :D mě předběhl, ovšem holky ještě spaly jako zabité. Lucinka byla sice poněkud zděšená, že se probudila nějak pozdě, ale tak....nevadí :D Ráno jsme předaly učebnice a díky naší "skvělé" třídní asi hodinu čekali,než se uráčí zkontrolovat námi uklízené třídy, kde našla i milimetr nevyčištěné lavice. Pak nás teda vzala do tělocvičny fandit holkám na finále basketu. Naše starší děvčata zabojovala a získala 3. místo :) Konečně... :) Kdy nás naše třídní opustila a my se v klídku rozvalili podél tělocvičny, bojovala děvčata z mladších ročníků o zlato, které sice nakonec nezískala, ale stříbro je taky pěkná barva :) Naše holky po vyhlášení běžely na zimák, kde se hrál florbal a kde se jim bohužel medaile získat nepovedla. My s Ájou jsme se rozhodly, že se ulejeme ze začátku projektového týdne a půjdem v pátek na zakončení olympiády.
Tak se taky stalo. Ráno jsme si asi hodinku odpracovaly na školní zahradě a pak už se pomalu vydaly směr stadion Olympie, abychom ještě shlédly aspoň část maratonu. Holky, které tam na nás už čekaly nás bleskově pomalovaly na modrožluto. Později jsme dostaly i červenou tečku na nos, kterou jsme se snažily udělat i ostatním školám kromě Masaryčky. Jaké bylo překvapení, když jsem zjistila, že už někdo pomaloval obličej i našemu učiteli :D Holky malovaly ksichty a já se snažila nakrmit celou naši tribunu (tedy část našeho gymplu) jahodami a borůvkami, což se mi dařilo dost dobře. Postuně probíhaly maratonem (max. 4 km) jednotlivé kategorie, až přišlo na starší kluky. Na poslední chvíli jsme zjistily, že poběží tři kluci od nás a také profesionální fotograf :D (kluk z devítky na jedné ZŠ). Sva z našich kluků se drželi ve středu startovního pole, třetí pole téměř uzavíral. Profesionální fotograf běžel opravdu vtipně, ale zatím běžel. Po prvním kole to nejdřív vzdal, potom ale pravděpodobně skolaboval. Nejdřív se k němu seběhla spousta lidí, nakonec přijela i záchranka, která vjela dokonce i na tartan a to neměla tretry :D Vím, že to není vůbec vtipné, ale z celé téhle události jsme si dělali srandu tak strašně dlouho :D Naši kluci doběhli někde v druhé polovině startovního pole.
Pak už konečně začal zakončovací ceremoniál, kvůli kterému jsme tam vlastně přišly. Nejdřív obešly dva reprezentanti z každé školy ovál s cedulí a vlajkou a pak jsme za ně naběhli mi všichni z tribun včetně učitelů a mohlo se pokračovat. Vlajka olympiády pomalu opustila stožár, olympijský oheň zhasl. Nejdříve zahrála státní hymna, u které jsme víceméně postáli. Poté zahrála i hymna naší olympiády nebo něčeho takového :D Tak je tak strašně vtipná :D My si ji samozřejmě částečně zazpívali a zatancovaly :D Takže na nás všichni koukali jak na blázny, ale nevadí :D
A to je asi tak všechno :D Olympiáda je na dva roky za námi. Naše třída už se jí jako sportovci účastnit příště nemůže, protože se koná ob rok a je pouze pro ZŠ a odpovídající ročníky víceletka. My už tou dobou budeme v prváku (fíha....to to letí), ale máme v plánu se přihlásit jako hostesky. To znamená, že budeme v šatech sedět u prezence, budeme nosit tácy s medailemi a prostě pomáhat. A když by nám náhodou hosteskování neklaplo, rozhodně přijdeme aspoň fandit mladším ročníkům, protože jako fanklub nemáme konkurenci :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Smilee Smilee | Web | 22. června 2014 v 17:51 | Reagovat

Kdybych měla napsat nějaký pořádný komentář a okomentovat každou část, tak by byl tak dlouhý, jako je tenhle článek.... proto teda napíšu jenom něco krátkého xDD
Náš profesionální fotograf to přežil, takže potlesk a naše fandění bylo dokonalé. Divím se, že jsem mohla mluvit :D Nejvíc jsme se fakt vyřvali při štafetě, kdy jsem myslela, že po tom už nepromluvím :D
Spaní ve škole... no prostě dokonale :36 Ty klučičí scény.... já z nich nemohla :D
A samozřejmě, že jsme nejlepší fanoušci, měli by jsme dostat zvláštní cenu :DD A příště jdeme jako hostesky..... a sereme na holky. že už to mají zařízené :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama