Olympiáda

14. června 2014 v 17:00 |  Deníček
Nebojte se, nejsem tak mimo, že bych si myslela, že je teď "velká" olympiáda, kterou jsme snad všichni aspoň trochu sledovali v zimě. V našem městě byla ale ve čtvrtek zahájena Městská olympiáda škol a už na jejím úvodu jsem nesměla chybět.



Protože mi žádný "školní" sport, který je na olympiádě, moc nejde, neúčastnila jsem se jako závodník. Je mi líto, že tu není jezdectví (koně), když na opravdové olympiádě je jim věnován nemalý prostor. O agility ani nemluvím, to zatím mezi olympijské sporty nepatří, což beru jako velkou škodu. Nicméně v době zahajovacího ceremoniálu jsme měli mít tělák a protože náš skvělý tělocvikář musel být také tam, vzal nás s sebou. Tím jsme přišli i o hudebku a jsme mu za to vděční.
V jednu jsme se sešli před školou, abychom se dozvěděli, že si máme dělat co chceme a asi za hodinku být na stadionu. Proč ne? S děvčaty jsme tedy vyrazily na zmrzku a cestou se "lehce" ztrapňovaly naším čistým zpěvem a libozvučnými hlásky. Žijeme len raz, Cestu, Ninu a jiné nádhery jsme si teda oživily. U zmrzky jsme si chvíly poseděly a s hrůzou zjistily, že už za třičtvrtě roku se budem hlásit do tanečních. Při počtu kluků v naší třídě (10) a počtu holek (22) to bude zajímavé :D Bude to těžký boj! Když jsme se zmrzlinou v bříšku zjistily, že máme dokonce pár holek, které vědí, kde se stadion nachází a jak se k němu dostaneme pěšky, byly jsme spokojené. Na stadionu na nás čekalo pár dalších lidí od nás, pár primánů a pár sekundánů v čele s panem profesorem a obsazovali lavičku na tribuně, kterou jsme sdíleli společně s dalšími dvěma školami. Samozřejmě jsme se roztahovali co nejvíc, aby bylo co nejvíc místa našeho. To, že je nás nejmíň nikomu nevadí :D.
Kluci ze sekundy si na tartanu házeli s klíčema (a já myslelela, že -paďáci bez svých "miláčků" ztracení. Až se tak stalo, že klíče přistáli na střeše. Ups... Nejdřív to vypadalo opravdu beznadějně :D Byla to střecha poměrně vysoké tribuny a žádný žebřík poblíž nebyl. Až náš milý pan profesor povolil majiteli klíčů, aby si pro ně teda vlezl na střechu :D Když si tak za našeho povzbuzování (dívky z tercie se prostě nezapřou) kráčel už s klíčemi po sřeše, kdesi se obejvil opravdu "sympatický" starší pán. Začal na našeho statečného sekundána řvát "Ať seš dole, než řeknu švec", načež naše kamarádka a spolužačka řekla jen "švec". To ho možná vytočilo, každopádně pokračoval "Ať seš dole, než řeknu švec!" To už asi nebavilo našeho pana profesora, který mu odpověděl "Ten je tu se mnou, nechte ho". Pán si ale dál křičel svoje "Ať seš dole, než řeknu švec". To už asi pobavilo našeho profesora, který strašně roztomilým tónem řekl "Ale noták, nehulákejte mi na něj!" :D Naše dívčí skupina samozřejmě bouchla smíchy a pán se urazil a odešel. Byli jsme také několikrát seřvání třeba za chození po trávě. Na stadionu byl tartanový ovál (nový), kde sice nikomu nevadilo, že se po něm šlape. Když ale třeba dva lidi šli po trávě, to už byl problém :D To, že na tu samou trávu později nahnali stovky účastníků, to už nikomu navadilo :D Všichni jsme měli strašnou srandu z toho, jak když nás někdo seřval za kravinu, tak pan profesor souhlasně přikyvoval či nám na oko taky něco řekl. Když ale pak my "Vždyť je to debil" tak to odsouhlasil :D. Po dlouhém čekání se konečně začalo dít něco "oficiálnějšího", začalo se řadit na průvod. Původně měli jít jen sportovci, protože nás ale bylo strašně málo a i triček jsme měli víc, já a další dvě kamarádky jsme se vydali do průvodu, jakožto ty nejkrásnější (ano, to byl určitě ten důvod :D) Tam jsme ještě dlouhou dobu čekali a po úvodním proslovu se s naší vlajkonoškou a cedulonoškou daleko před námi a naším tělocvikářem a tělocvikářkou vydali obějít tartanový ovál. V pomalém tempu a za častého opakování "dámy, držte formaci" jsme se dostali až před tribuny, kde jsme díky našemu mávání a naší kráse a dokonalosti sklidili na to, že tam bylo jen pár Orteňáků, poměrně velký potlesk. Samozřejmě jsme si naši chvíli slávy, kdy jsme slyšeli, jak vyhlašují "Gymnázium Jiřího Ortena" užili jak se patří :D Shodli jsme se, že když bychom si po jednom stoupli za sebe s dvoumetrovými mezerami, tak možná budem stejně dlouzí jako Žižkov (základka). Po dlouhém úvodním proslovu jsme si poslechli českou hymnu a poté i hymnu škol, u které jsme se pobavili při části o fair play :D Ale to tu asi nebudu rozebírat. Ve "štafetě" s olympijskou pochodní za nás běžela naše nejlepší sportovkyně a my si opět povzbuzování užili. Gympl je prostě nejlepší. V našem městě se olympiády účastní 6 škol a my razíme heslo "Šesté místo taky místo!" :) Není přeci důležité vyhrát, ale zúčastnit se :D Ještě nesmím zapomenout, že poslední část štafety běžela a olympijský oheň zapálila bronzová medailistka z OH Zuzana Hejnová. Aspoň nějaká atrakce :). Po ceremoniálu jsme pomalu postupně opustili stadion a za našeho oblíbeného mávaní, tentokrát ještě s troškou křiku "gympl! gympl!". Na tribuně jsme si všimli dokonce i našeho pana ředitele, který svým reprezentantům, tedy jakože nám, samozřejmě mával :D Aspoň někdo... :D Nahoře jsme se rozloučili s těmi, kteří si tu hodinku mohli sedět ve stínu a vydali se pomalu směrem ke gymplu, kde jsme vydala obsah své bezedné "Hermioniny" kabelky, která byla plná různých peněženek, klíčů a lahví s pitím. Na den jsem se těšila, protože jsem věděla, že to bude sranda a taky že byla :D

V pátek hráli mladší kluci v naší tělocvičně basket a my samozřejmě poctivě chodili fandit. o přestávkách jsme byly pečené vařené v tělocvičně a dokonce tam šli i místo literatury, ájiny a kousku občanky :D O první hodině hrál Žižkov proti Palachárně a my z neznámého důvodu fandili Žižkovu :D Ani nevím, kdo vlastně zvítězil, ale Žižkováci pár košů dali :D Poté hráli dokonce i naši :D Z Palachárny nás nesmírně štvala jedna dáma se řehtačkou, stejně jako jejich pokřik Pááá-la-chovka *tlesk - tlesk - tlesk* :D My jsme je ale samozřejmě s našimi ječáky přeřvali a Or-ten *tlesk tlesk tlwsk* se nesl dlouho :D Abych to zkrátila, kromě toho, ža naši cvrčci byli oproti slonům odjinud poměrně dost pidi a košů dali celkem dost málo, brali jsme 5. (nikomu neříkejte, že poslední) místo, neboď církevák nepřišel. My jsme se ale rozhodli, že fandíme komukoliv, jen né Masaryčce :D což znamená především Žižkovu (ten mám radši) a Palachárně :D Odpoledne ještě přišel zbytek našich kluků z fotbalu, kteří soutěží v kategorii nejstarších s tím, že protože nebyli ve skupině s církevákem, brali opět úžasné 5. místo z pěti :D Ups... :D V sobotu máme želízka v ohni jak v pin-pongu, tak ve šplhu. A od příštího týdne začne atletika, dohraje se dívčí basket, florbal atd. Takže je ještě spoustu šancí nja medaile, teď zbývá jen doufat, že to klapne a náš pokřik nezůstane zapomenut :D Když se bude hodně dařit, třeba zlákáme k povzbuzování i kluky :D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Smilee Smilee | Web | 20. června 2014 v 16:33 | Reagovat

Naše fandění je prostě dokonalé! :3 Měli by nám za to udělit zvláštní cenu! :DD Hele, nejsme na tom zase tak špatně.... porazili jsme Církevák :D Chudák náš profesionální fotograf :D Trochu nezvládl maraton no :DDD

2 Candis Candis | Web | 26. června 2014 v 18:13 | Reagovat

Joj! Na olympiádu už jsem úplně zapoměla!
(doháním komentáře =)). Těším se na další az dva roky. Jen škoda, že už se nebudeme moci účastnit (počet našich medailí určitě kvůli absenci Kláry klesne), ale jako fanoušci se tam snad dostaneme =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama