Nesnáším loučení

13. června 2014 v 17:00 |  Deníček
Opět používám název písničky jen jako nadpis článku, který se jí týkat nebude. Ale já prostě nesnáším loučení!



Když se s námi dneska rozloučil ten nejbáječnější chemikář, opravdu jsem se rozbrečela. Nebylo to nijak nápadné, měla jsem na rkajíčku stejně jako ostatní a jen se mi z očí vykulilo pár nenápadných slz, které jsem otřela. Bylo strašně dojemné a hlavně smutné, když nás dokonce i pochválil. Bude se mi po něm stýskat a představa, že už nikdy nebudu chodit po chodbě tak ostražitě jen proto, abych ho pozdravila, že neuvidím cíp jeho bílého pláště za rohem...příšerné.
Když jsem se loučila se základkou, taky mi to bylo líto. Když se chodím dívat na akademie mé bývalé školy, u deváťáku pravidelně bulím. Když odjíždím z nějaké vydařené akce, cítím v sobě ty kapky lítosti, že to prostě končí.
Někdy se nerada loučím i po škole. Když prostě sedíme u skříněk a povídáme si, zvedám se a odcházím s velkou nelibostí.
Jako malou mě často mamka a babička tahaly na pohřby. Nebylo, kdo by mě hlídal a tak jsem byla na pohřbu snad všech zesnulých z naší vesnice a i příbuzných. Těch pohřbů bylo mraky a loučení tam je pro mne samozřejmě smutné, často i brečím a brečívala jsem, ale je to pro mne trcohu jiný způsob loučení.
Nejvíc mi srdce rvou ale jednoznačně proslovy, třeba takové, jaký jsme dneska slyšeli dneska na konci chemie. To prostě nejde se nerozbrečet. Vím, že mi v hlavě zůstanou vzpomínky, ať už krásné nebo špatné. Ty špatné ale časem vymizí a budu vzpomínat jen na ty krásné, u kterých možná uroním slzičku i po čase. Nedokážu si představit, že bychom teď maturovali. Nedokážu si představit, jak bych se teď rozloučila s naší třídou na gymplu. Ani teď, nevím, co budu dělat za osm let, když už teď jsou všichni pevnou součástí mého života, kterou nechci nikdy ztratit. Sice určitě pár z nás půjde na vejšku do stejného města, ale už nikdy nebudem jedna třída. Nechci na to snad ani myslet. Vím, že pár z nás nás opustí už kvartě, ale doufám, že to číslo nebude vysoké a až do oktávy zůstanem v co nejvyšším počtu :) V tomhle počtu a složení jsme ta nejzlobivější třída na škole, tak co kdyby se to náhodou změnilo? :D Nad tím nechci už vůbec uvažovat :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Candis Candis | Web | 13. června 2014 v 18:33 | Reagovat

Hele! Fotka z Laninýho klipu Ride! =)
JÁ ti nevím, jestli mám loučení ráda. Třeba když se musím rozloučit s Charlikem, když odjíždíme a tak. Ale na druhou stranu je to... no, nedokážu to popsat slovy. Je dojemné, že mě dojímá, že někdo odchází, ať už v reálném životě (teď tedy nemluvím o smrti) nebo v tom knižním. Asi se nedokážu pořádně vyjádřit, takže se o to ani nebudu pokoušet svými chabými napodobeninami poetických keců =)

2 Smilee Smilee | Web | 13. června 2014 v 19:08 | Reagovat

Ani nevím, jak já jsem na to s loučením. Rozhodně nejsem taková cíťa, jako ty, že u všeho brečím :D Ale rozhodně bylo příšerné, když nám řekl že odchází. Měla jsem ho ráda :(
Co k pohřbům? Byla jsem na jednom a stačilo mi to. Bylo jich víc, ale neměla jsem náladu tam chodit.... Když zemře pět příbuzných za půl roku, tak tam doopravdy nechci chodit.... No nebudu si tady vylévat srdce :D
Já se většinou vybrečím na začátku (pokud vůbec) a pak to prostě nechám být a snažím se s tím smířit :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama