A máme ten papír

27. června 2014 v 13:45 |  Deníček
Jako každý rok, i letos jsme v poslední školní den obdrželi takový ten papír, kterým myslím vysvědčení. V mém případě nedopadl nijak skvěle, zlepšila jsem se ale aspoň v zemáku :D Ale spousta mých známek byla hraniční mezi lepší a horší a pokaždé jsem dostala tu horší. Ale aspoň můžu mít jakš takš dobrý pocit.




A jak tedy celý den, tedy spíš hodina, proběhl? Rozhodla jsem se, že si dám se svým vzhledem práci a ve čtvrteční večer jsem tedy začala. Důkladně jsem si umyla vlasy, dlouhou dobu foukala a upravovala. Pleť jsem si samozřejmě musela vyčistit do dokonalosti, odstranit všechen make-up byl dobrý čin. Když jsem byla se svou vizáží docela spokojená, šla jsem se piplat s nějakými vzpomínkami na letošek (nesnažte se pochopit, ale Ája ví). Ráno mi budík zazvonil o tři čtvrtě hodiny dřív než normálně, ale pro krásu se musí trpět :D. Už před šestou jsem tedy pobíhala po domě a ještě si balila věci na první část prázdnin. Pak začala pracovat žehlička na vlasy, která se z mých silně vlnitých pokladů snažila vytvořit cosi, co aspoň připomíná rovné vlasy, což se jí kupodivu celkem povedlo. Vlásky jsem si každou chvíli pročesávala, aby se náhodou opět nezvlnily a nezkazily mi radost. Hnědé šatičky, hnědé náušnice....i když se často držím hesla "Modrá je dobrá", pro tento den měla smůlu a pro vysvědčení si se mnou nešla. Teď mi zbývalo ještě zkulturnit obličej, nějaká řasenka, pudr a jiné "blbosti". Když jsem byla se svým zevnějškem spokojená, stačilo jen vzít kytku, obout hnědé lodičky, se kterými jsem pak ve škole málem "hodila držku" a vyrazit do víru velkoměsta (Vtipe vylez! :D).
Když jsem procházela dlouhou chodbou, klapot podpatků mi pěkně lezl na nervy a připadala jsem si jako jedna nejmenovaná učitelka, kterou nikdo nepřeslechne právě díky jejím botičkám. Když se postupně sešla celá třída, snad všichni jsme cítili lehce zvláštní náladu, když jsme si uvědomili, že v plné sestavě se uvidíme zase až za dva měsíce. Dlouhé dva měsíce, které sice budou pro spoustu z nás krásné, ale přeci jen......upřímně......každým rokem si chybíme víc a víc. Na základce jsem se na prázdniny těšila vždycky, první rok na gymplu to ještě šlo. V prázdninách po sekundě už se mi sice stýskalo, ale dalo se to vydržet. No a letos? Nedovedu si představit ani dva týdny bez sebe, natož pak dva měsíce. Myslím, že jsme se konečně stmelili do jedné velké party. Už mezi námi nejsou žádné nenávistné vztahy a i když má někdo někoho rád víc a někoho míň, ve třídě není nikdo, kdo by byl vyloženě odstrkován (no, dobře...ale už to není tak vidět :D). Jako jednotlivci jsme sice skvělí, ale přeci jen to není ono :D
Ráno jsme si tedy užili a pak už přišla naše třídní, která to s námi vydržela rok a pokračovat už nebude. Rozdala nám vysvědčení, mi já předali kytky a jiné dárečky, ona nám popřála krásné prázdniny a pak už jsme se rozutekli ze třídy aspoň na chodbu. Ještě nesmím zapomenout na mou cestu pro vysvědčení. V zatáčce jsem uklouzla a tak trochu se zapotácela, za což jsem byla odměněna salvou smíchu :D Protože jsem z toho měla výtlem i já, tak to ale nepovažuju za tak velký trapas, jako kdybych zrudla a nic neříkala :D Protože nás dva, troufám s říct jedni z nejlepších, učitelů opouštějí, museli jsme se s nimi pořádně rozloučit. S dobrovolníky ze zbytku školy jsme tedy zazpívali písničku Stay od Rihanny a nejedné z nás ukápla i slzička. Loučení bylo dojemné a zpěv se nám povedl. Přišli se podívat i všichni ostatní učitelé, což tomu dodalo krásnou atmosféru. Dobrovolně se přiznávám, že já jsem "pár" slz utřela. Představa, že tyhle dva skvělé pány už ve škole nebudem potkávat je strašná a děsivá. Chápu, že oba si jdou za svým a přeju jim, že jdou "za lepším", ale co my? Doufám, že se za námi ještě občas podívají, protože někdy je přece ještě musíme vidět. Vzhledem k tomu, že jeden z nich je náš bývalý a nejlepší a nepřekonatelný třídní, beru to tak, že aspoň na nás maturák přece dorazí! :) Za pět let :D
Když jsme se tedy rozloučili s nejbáječnějšími učiteli, kteří nám budou chybět, museli jsme se rozloučit i spolu. Dlouhé objímání a sliby, že se v létě setkáme. A když ne v létě, tak určitě zase v září. Myslím, že jsme se loučili dost dlouho a ani cesta do města nebyla jednoduchá. Když jsem na podpatcích procházela jednou nejmenovanou ulicí, zavěšená do holek, protože jinak bych se zabila. Nechápu, proč musí být dlažební kostky tak strašně cikcak, hlavně různě vysoko. Přežila jsem bez úhony, objala se s kámoškami, které se mnou šli až do města a vydala se s další květinou pro vysvědčení do hudebky, kde jsme se potkaly ještě s kamarádkou, tak jsem aspoň nešla sama. V hudebce jsem vše měla za sebou rychle a teď už mám opravdu prázdniny. Vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Nejsem z nich tak šťastná jako každý rok. Na druhou stranu se ale na spoustu věcí moc těším a když to dobře klapne, tak jeden z nedostatků, které tentokrát vidím na prázdninách nebude až tak strašný a třeba nakonec zmizí úplně :D Tak si ty dva měsíce taky užijte! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Candis Candis | Web | 30. června 2014 v 10:14 | Reagovat

Ach, ty jsi se s tím piplala. Já si ani neumyla vlasy =D mě je ten konec roku v podstatě jedno. Nedá se říct, že je to den jako každý jiný, ale zase TAKOVÁ událost to tedy není =)

2 LANIE LANIE | Web | 8. září 2016 v 14:36 | Reagovat

mini pujcky :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama