Gympl

21. března 2014 v 18:51 | Minie | 
Snad už od školky mi mamka vtloukala do hlavy, že půjdu na gympl. Neměla jsem tušení, co to je, neměla jsem tušení, proč tam půjdu. Až jsem tak jednou v páté třídě ráno vstávala s nervy, protože mne čekaly přijímačky.

Už dlouhou dobu předtím mi nejednou učitelkou ze základky byl gympl rozmlouván. Vyslechla jsem si snad stovky argumentů, proč tam nechodit a proč zůstat na základce. Byla jsem dost nalomená a mamka si ve škole nejednou stěžovala. Ale dnes a denně jsem to poslouchala, s blížícími se přijímačkami víc a víc. Já jsem vlastně neznala jediný důvod, proč tam půjdu, proč tam chci.

Když jsem si tak psala přijímací test všeobecných studentských předpokladů, zdál se mi podezřele jednoduchý. Naštěstí opravdu byl. Když jsme se o pár dní později jely kouknout ke škole na výsledky, nevěřila jsem vlastním očím, když jsem své číslo viděla jako páté umístěné. Z necelých sedmdesáti uchazečů.

Tudíž mě čekalo posledních pár měsíců na základce, poslední zápis do žákovské, poslední vysvědčení ze základní školy, podlední akademie, poslední chvíle mezi lidmi, které jsem znala od malinka. Neměla jsem skoro žádný důvod, proč na ZŠ zůstat. Spolužáci nic moc, učitelé nic moc, všechno ostatní nic moc. Snad jen škola pouhé 4 km od domu je fajn :). Přesto se mi odcházelo těžce. Ten poslední den, kdy jsem byla žačkou základní školy. Poslední projití branou jako někdo, kdo tam patří.
Koncem prázdnin nás čekal adaptační kurz, kde jsem poznala fajn lidičky. Nevěřila jsem, že oni by mohli být mými spolužáky. Můj mozek to bral jako tábor - strávili jsme prima víkend, tak čau. Ale už následující den jsme se všichni stali studenty nejmenovaného gymplu, navštěvující jednu třídu. Byla jsem š'tastná, pěkná škola, fajn spolužáci, fajn třídní.
Postupem času jsem se snažila hledat pravdu na tvrzeních učitelek ze základy. Prý se z nás gympl snaží udělat dospělé lidi - nevím, co na tom je špatného, ano, nikdo nás tu nevodí za ručičky. Když něco zapomenu, je to můj problém, když něco udělám špatně, je to můj problém. Nesu si za to zodpovědnost. Chodím sem proto, že se chci stát chytřejší. Můj jediný cíl není ulejt se ze školy - mám důvody, proč tam prostě musím a vlastně i chci. Máme je všichni. Když jsem nemocná, nejsem štěstím bez sebe, že nemusím do školy, ale mám strach, co zameškám, co pak špatně pochopím, jaký test prošvihnu. Nejsem šprt, jenom studentka gymnázia.
Co jsem vlastně chtěla tímhle článkem říci? Že gympl má pro mne samé přínosy :). Ano, možná ze mne dělá dospělejší, ale jsem za to ráda. Kalde na mne vyšší nároky, než základka. I za to jsem ráda :). A poznala jsem spoustu fajn lidí, které mám ráda a už bych si nedokázala představit, co bych bez nich dělala. A jen takové šplhnutí - díky gymplu jsem zažila dokonalý lyžák, skvělý výměnný pobyt ve Francii a ještěn lepší Španělsko :). A přidávám fotku z mého oblíbeného seriálu :D Gympl s ručením omezeným :) Jen tak mimochodem :D.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Smilee Smilee | Web | 21. března 2014 v 19:18 | Reagovat

Já jsem se vlastně rozhodla na poslední chvíli, že půjdu na gympl. Mamka mi párkrát říkala, že bych to mohla zkusit, ale vůbec jsem se nemohla rozhodnout, nakonec jsem to riskla a šla dělat přijímačky. Kdyby to nevyšlo vůbec by mi to nevadilo, protože lidi ze základky jsem měla hrozně ráda a učitele taky... jediné co mi vadilo byla samotná škola a jejich přístup... Když jsem potom viděla, že jsem se tam dostala pěknou dobu jsem jásala a všechny objímala a skákala na ně. :D :D
Se vším potom naprosto souhlasím. Potkala jsem spoustu skvělých lidí (třeba tebe :D)a těch zážitků. Francie, Španělsko, lyžák nebo třeba i adapťák :D :D Nakonec jsem ráda, že jsem tam šla, protože bych mohla skončit, jako ty lidi na základce... hulej, chlastaj atd..
P.S.: trošičku delší koment, ale nějak jsem se rozepsala (už začínám být jako Lucka/Jane):D :D

2 Minie Minie | Web | 21. března 2014 v 19:28 | Reagovat

Díky za hezkej koment :) Mně byl gympl vnucovanej dlouho :D A taky rozmlouvanej :D Já si přesně pamatuju, jak když jsem se dozvěděla, že jsem pátá, tak jsem byla šťasná a každýmu to hned říkala. A protože jsem od školy jeli k veterináři :D tak ten si to samozřejmě taky vyslechl :D Ještě že mě zná tak hróozně dlouho :D

3 Monii. Monii. | Web | 23. března 2014 v 18:35 | Reagovat

V tomhle jsem se naprosto našla. Všechno tohle jsem prožila minulý rok - jsem prima na gymplu. Chybí mi učitelky a tak 3/4 lidi ze základky, ale nic víc. Ten gympl jsem si prostě zamilovala. Jsem ráda, že mě do toho mamka nanutila. Nechtěla jsem tam... Ted už vím, že jsem udělala dobře:)

4 Minie Minie | Web | 24. března 2014 v 18:03 | Reagovat

[3]: Jsem ráda, že nejsem jediná :D. Tak to máš dobrý, že i na základce jste měli fajn lidi a učitele (když Ti chybí) :D Jestli mi ze základky chybí 3 lidi, tak je to dost :D

5 Kačka (osobnivesmir.blog.cz) Kačka (osobnivesmir.blog.cz) | Web | 25. března 2014 v 19:00 | Reagovat

Já jsem ve třeťáku na gymplu. Loni jsem si uvědomila, že je gympl omyl. Měla jsem jít na jinou střední, ale já nevěděla, kam jít. Nebaví mě to tam. Opravdu ne. Podruhé bych na gympl nešla i když mám dobré známky. Lidi říkají že si šprt, že ti, co mají jedničky nebo vyznamenání musí na gympl. To tvrdí lidi na zálkadce. Ale je to lež! Základka mi nechybí, ty lidi nemusím a ani se s nimi nestýkám. Loni jsem o gymplu napsala článek. Můžeš si ho přečíst: http://osobnivesmir.blog.cz/1311/gympl-zabijak-snu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama